Jiří Sedlmaier Photography


Kamenáček pestrý

21. 9. 2019 Byla půlka září a s kamarádem Pavlem jsme se vydali na vodní nádrž Nové Mlýny. Úkol zněl jasně, vypátrat a posléze nafotit kamenáčka pestrého. Konkrétně jsme jeli na hráz u Strachotína, na tzv. betonové schody. Kamenáček pestrý patří do čeledi slukovitých a je to pták, kterého řadíme do početného druhu bahňáků. Nebudu se zde zabývat podrobným popisem neb v dnešní době moderních technologií není nic jednoduššího, než si všechny potřebné informace dohledat na internetu. Je to tažný druh. Vyskytuje se na mořském pobřeží všech kontinentů, hlavně na pobřeží Skandinávie. U nás se objevuje pravidelně v září, kromě jiných pár lokalit taky na Nových Mlýnech. Už při příjezdu jsem moc optimistický nebyl. Počasí nám sice přálo, ale když jsem viděl délku hráze, kterou tvořily betonové schody, táhnoucí se v délce cca 2-3 km, tak jsem si marně snažil představit, jak toho prcka budeme hledat. Pavel měl s sebou sice dalekohled, ale to mě moc neuklidnilo. Schody už za ty roky vzaly za své. Místy porostlé mechem a vodní travou, někde skoro rozpadlé s množstvím děr a úkrytů. Po chvilce jsem uviděl nějaký pohyb. Ale byl to jen konipas bílý, který krátce zapózoval a odletěl se poroučet o kus dál. Po délce hráze sedělo spousty rybářů, kteří nás ujišťovali, že tady někde určitě bude a že ho pravidelně vídávají. Prý nejsme první blázni, kteří ho tu nahání. Jen jsem se usmál a povídám nápodobně, když už je řeč o těch bláznech. Po nějaké době a pár stech metrech se konečně něco mihlo. Po kontrole dalekohledem potvrzuje Pavel, že je to on. Kamenáček pestrý. Sláva. Pochodoval po kamínkách roztroušených po pobřeží, chvílemi přeskakoval na beton porostlý mechem. Až komicky působilo, jak si zobákem převracel odloupané kusy zvětralého betonu a hledal pod nimi potravu. Dost nás překvapilo, že se ani trochu nebál. Chvílemi mě to připadalo, že nás úplně ignoruje. Začal se blížit k nám a já už jsem nebyl schopen zaostřit, jelikož jsem měl nasazenou pevnou třístovku ve snaze, aby mně něco neuteklo. Samozřejmě jsem byl nucen vyměnit objektiv. Zprvu jsem měl obavy a bál se pohnout, abych ho nevyplašil a on nám nefrnknul pryč. Ale obavy byly zbytečné. Pokračovalo to tím způsobem, že my jsme pravidelně ustupovali před ním, místo toho, abychom šli my v jeho stopách. Skoro jako by pronásledoval on nás. Chvilkama si to focení užíval, pózoval na kamenech, na mechu i na mrtvém kaprovi. Musím říci, že nám dal mnoho šancí a mám spoustu podařených záběrů. Ještě se musím zmínit o jedné věci. Když člověk prochází po pobřeží a pečlivě sleduje dění na zemi, tak mu nemůže uniknout ten humus, který po sobě zanechávají lidi kolem sebe. Nejhorší jsou asi plasty všeho druhu. Nastává otázka, když to takhle půjde dál, spatříme ještě vůbec příští rok nejen kamenáčka, ale cokoliv jiného včetně hmyzu a ryb na těchto místech?

 

- - -- - -- - -- - -- - -- - -



Jiří Sedlmaier | www.jsphotography.cz | Code by PCHweb.cz