Jiří Sedlmaier Photography


Sysel obecný -surikata po česku

Začátkem května jsem se konečně dokopal k něčemu, na co jsem se chystal od loňského léta. Focení chráněného sysla. Háček byl v tom, že sysel se dnes vyskytuje pouze na pár lokalitách  a pro mne byla nejlepší volba jejich kolonie v Mladé Boleslavi, což je sice ze Zlína trochu z ruky ale v této oblasti není sysel tak plachý a dají se zde pořídit pěkné záběry. Ne nadarmo je sysel prohlášen jako kriticky ohrožený druh. V dřívějších dobách býval na polích nevítaným hostem a byl masově vybíjen. Dnes se ve volné přírodě stává spíše raritou. Je předpoklad, že se rozšířil z jihovýchodní Evropy a Asie. Tam žil ve stepích, kde si budoval podzemní nory. Vyhledával území s co nejkratším porostem aby měl vizuální kontakt a přehled před blížícím se nebezpečím a predátory. Na mnoha snímcích na internetu máte možnost vidět jak panáčkuje v trávě a pozoruje okolí. Nadarmo se mu neříká česká surikata. Patří do čeledi veverkovitých s tím rozdílem, že si staví podzemní nory. Nory v kolonii tvoří spletitou síť, která má svůj význam a smysl. Rozlišují nory dočasné, které slouží k rychlému ukrytí před blížícím se nebezpečím. Tyto jsou jen krátké a na konci rozšířené aby se tam mohl sysel otočit. Mají jen jeden východ. Potom jsou to trvalé nory a ty můžou být až 80 cm hluboko pod zemí. Slouží ke hnízdění a zimnímu spánku.Bývají vystlané stelivem a jsou navzájem propojeny cestičkami. Zimní spánek sysel přečkává v hibernačním stavu, kdy mu výrazně poklesne tělesná teplota. Na zimní odpočinek se chystá velmi brzy. Už koncem srpna většina kolonie ulehá. Uvádí se, že prospí 180-240 dní v roce. Probouzí se na jaře koncem března a začátkem dubna. Sysel nesyslí, jak se mezi lidmi traduje. Na zimu si nedělá žádné zásoby. Prostě všechno sežere aby měl co největší vrstvu podkožního tuku a mohl čerpat energii. Však taky když na jaře vyleze z nory, bývá až třetinový. Potrava je rozmanitá. Plody a semena různých rostlin, březí samice si rády pochutnají na pampelišce. Živí se též hmyzem např. brouky, larvami, kobylkami a taky mravenci. Předpokládá se, že se sysel dožívá asi 5 let. Ale život mu zkracují nevhodné životní podmínky díky lidským zásahům, nemoci a parazité. To by bylo asi všechno k syslímu životu.
Ale vrátím se k návštěvě chráněného parku Radouč v Mladé Boleslavi. Jejich teritorium čítá 100 až 200 jedinců. Ale podle mne to nikdo neví a jsou to jen odhady. Jejich chování zde přerostlo v závislost na lidech. Toto místo se stalo oblíbeným cílem vycházek rodin s dětmi a turistů. Stala se z toho atrakce. A to je bohužel kámen úrazu. Každý by chtěl v dobré víře syslíkům přilepšit a bohužel je krmí vším možným, přesto, že je zde umístěna cedule aby lidé sysly nekrmili. Nabízejí jim čokoládu, piškoty, křupky a jiné nesmysly. Toto všechno je pro sysla jed. Pokud už má člověk nutkání syslíky krmit, tak nejvhodnější je zelenina,např. čerstvá mrkev,salát. Ale i tak je to proti přírodě, protože syslové se za těch několik generací začali spoléhat na člověka a přestávají být ostražití a vnímat různá nebezpečí. Mluvil jsem s jedním z místních lidí, kterým není osud kolonie lhostejný a snaží se upozorňovat návštěvníky na nevhodné krmení,pobíhání psů na volno atd. Je to trochu smutné a zbytečné, když mi řekl, že čas od času tam musí brzy ráno posbírat pár mrtvolek syslů, kteří doplatili na lidskou blbost. Ale člověk je nepoučitelný tvor.
A co obnášelo samotné focení? Ty malé potvůrky jsou pekelně rychlé, takže chvilku trvalo než jsem zvolil tu správnou techniku focení. Probíhaly mezi nimi každou chvíli šarvátky a boje o žrádlo. O komické situace nebyla nouze. Jeden mi pózoval před objektivem, zatímco druzí dva mi rabovali v brašně s fototechnikou. Dalšího jsem musel vyhnat z igelitky, kde jsem měl pro ně nachystané obilné klásky, které doslova zbožňují.Jeden dokonce pózoval před objektivem a najednou se mi ztratil. Nemohl jsem zaostřit tak jsem jedním okem zkontroloval situaci a zvědavec panáčkoval přede mnou, předníma packama se držel objektivu a přes filtr nakukoval dovnitř co to tam vlastně na druhé straně té podivné roury je.
O syslech by se dalo napsat opravdu hodně. Můžeme jen doufat,že se jim podaří po další generace nějak přežívat a nebudeme se na tyto tvory muset dívat jen na obrázku v atlasu. Pokud se tam někdo vypraví, můžu jen doporučit.Neopakovatelný zážitek.

- - -- - -- - -

- - -- - -- - -



Jiří Sedlmaier | www.jsphotography.cz | Code by PCHweb.cz